Tak se nám čas nachýlil – lehce sentimentální úvaha

Prázdninová pohoda zapůsobila neuvěřitelným způsobem na věc, domněle burgenlandneměnnou, totiž na čas… Od nenápadného, postupného zrychlování ke konci školního roku a pracovně zdlouhavého začátku července, k postupnému přechodu do klusu během hudebního tábora(kam jezdím už léta, ale rok za rokem mi čas na něm strávený ubíhá rychlejc) až k zběsilému trysku posledních dvou týdnů, strávených na maďarsko–rakouském pomezí na prázdninách u babičky.

A já, nad kupou zavazadel, sbalených napůl na doma, napůl už do Anglie, přemítám, kam se poděly hodiny, proležené na koupališti v rakouském Gussingu, nebo na vyhřátém zápraží babiččina domku, viniceodpoledne strávená procházkami po krásném okresním městě s (až nezdravě dokonalou) velkou zmrzlinou v ruce i na rtech. Kam zmizely večery prosezené v kuchyni, kdy jsem,  nevěda co dělat, zoufale toužila odjet zpátky do civilizace, do Prahy. Ale když teď sedím v pokoji, otevřeným oknem ke mně proudí svěží vánek s vůní sena, bez kterého by den s třicetistupňovými vedry byl nesnesitelný, vzpomínám s lítostí na západy slunce, pozorované s nádechem ironie ze sedla kola a sklenku ledově vychlazeného šumivého vína, vypitou v tradičním burgenlandském sklípku a je mi těžko. Těžko opouštět…

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s