Cambridge orientation course 2. – 5.9. 2009

Středa, 2. září 2009

Vstávám asi v devět hodin ráno, pohledem přejíždím po podivně vyprázdněném pokoji. Ale po zběžné kontrole s úlevou konstatuji, že stav mého srdečního svalu je lepší než včera.

Snídám společně s rodiči a v deset hodin už u dveří zvoní moje nejmilejší Majdalenka. S letargickým komentářem, že to nemůžeme na letiště stihnout včas, což znamená do 10.40, kdy máme sraz v odletové hale pražského ruzyňského letiště s ostatními HMC studenty a se zástupkyní OSF vyrážíme z domova. Loučím se s králíkem, pokojem a mojí květinkou, orchidejí. Ve třičtvrtě na 11 už jsme na letišti, hurá nejsem poslední, dozvídám se od paní z OSF. Ta se s námi brzy loučí, přeje nám mnoho zdaru a příjemný let.

přepážka BA na RuzyniZa 6 kilo nadváhy zaplacena na přepážce British Airways částka 780,- Kč. 

Po krátkém, ale o nic méně smutnějším loučení s rodiči a s Majdou, procházím check-in přepážkou, zjišťuji, kterým směrem je moje gate a s posledním ohlédnutím do Prahy mířím, nyní již jako zcestovalá Britka(moje pocity), ke zbytku skupiny, která sedí v čekárně k rukávu do letadla. Mířím k šibenici(rozuměj bezpečnostní kontrola), na požádání vyndávám laptop, sundávám hodinky a prstýnek, příruční zavazadla – batoh o váze 8 kg a kabelku s doklady, mobilem, foťákem apod. odkládám do „vaničky“ na běžící pás. Vše je bez problémů, s pocitem úlevy usedám vedle mých souputníků, načež se zděšením zjišťuji, že mi v postranní, OTEVŘENÉ kapse batohu zůstalo pití. S pocitem viny a strachu, že budu zatknuta ještě dříve, než se moje noha poprvé dotkne země zaslíbené odevzdávám láhev se zbytečkem čaje od maminky sekuriťákovi na naší straně přepážky. Poděkoval mi přátelským: „Oh, thanks!“. Pomyslela jsem si: „Aha, už jsme opustili území děkuji Vám slečno, teď jsme v kraji “oh my godness”.

Téměř ihned je naše řada volána ke kontrole palubní vstupenky a pokračujeme rukávem do našeho Airbusu 320. Pohled z levého okýnka rukávu mi umožní na krátkou chvíli vidět mamku a Majdu, které si našly příhodné místo venku, na vyhlídkové terase, aby mě mohly aspoň pohledem vyprovodit.

Let probíhal klidně, nad Čechamanad Českem skoro jasno,

nad Francií mírně oblačno. nad Franciií

To, že jsme v Anglii nám pilot letadla hlásit nemusel, pohledem z okýnka které bylo kompletně zahaleno bílou mlhou se nám téměř přesně podařilo určit naši polohu. Vítejte v Británii

Přistání bylo až na děsivou mlhu a podivné zvuky od podlahy – zněly, jako když pilot jako vedlejšák piluje podvozek – hladké.

  

heathAčkoliv je Heathrow terminal 5 nejnovější a jelikož je určen jen pro evropské lety taky nejmenší, konstatovali jsme, že proti tomuhle monstru je Ruzyně soukromý heliport na střeše vily movitého byznysmena. Čím víc jsme se blížili pásu s projíždějícími zavazadly, tím méně jsme se smáli výpočtům pravděpodobnosti, že se náš kufr neobjeví. Prý se tak stane v jednom případě z deseti, nás bylo 5, takže jsme všichni šťastně dostali kufr a vydali jsme se k ceduli exit. 

V tomto bodě by asi bylo vhodné chvíli zastavit a popsat, co znamená „my“. Byly jsme tři holky a dva kluci. Bětka, v Praze chodí na soukromou English College, Katka, Gymnázium Jana Nerudy(jela do Cambridge jenom na jeden den, hned ve čtvrtek musela do školy), moje maličkost, Gymnázium Voděradská, Pepa z Rožnova pod Radhoštěm a Honza z Českých Budějovic. Daniel z Karlových Varů, který bude chodit do skotské školy už v Cambridge byl.

Vyšli jsme exitem a po krátkém bloudění(musím říct, že producírovat se se skoro 30ti kilovým kufrem po letišti není nic zajímavého) jsme našli Mr. Fultona – Peeblse, který nám koupil lístky na bus do Cambridge, konkrétně do zastávky Trumpington park and ride, kde nám nebylo dovoleno panikařit, ale určeno počkat na dalšího člena HMC týmu, který nás měl minibusem odvézt do Fitzwilliam College.

Cesta autobusem, který byl klimatizovaný až moc, na to že teplota okolí byla asi 18 stupňů, trvala déle než samotný let, totiž přes 3 hodiny. Vystoupili jsme na naprosto opuštěném parkovišti u dálnice, jménem Trumpington. Vyhládlí a žízniví, jsme obsadili nedaleké infocentrum s třemi automaty a posilnili jsme se brambůrky a kolou. Welcome to the UK ! J Po asi 20ti minutovém čekání se zjevil příjemně vypadající chlapík, a odvezl nás minibusem na kolej. V mírném dešti jsme se registrovali u Mrs. Lynn Power, velmi sympatické a energické madam, která nás nespočetněkrát ujistila, že girls are on the left and boys on the right side…And area between is my field!!! J ale smála se u toho. Dostali jsme každý obálku s dalšími informacemi a cedulkou se jménem a vydali jsme se najít náš pokoj – každý jsme měli svůj. Můj byl zakódován jako M25, vtipálek Mrs. Power prohlásila, když mi ho dávala, že můj pokoj je označen stejně jako nejhorší silnice v Británii(dálniční okruh kolem Londýna). Fajn. IMG_3474

V pokoji jsme si ani nevybalovali a polomrtví hlady se vydali na jídlo. Britská kuchyně není špatná, je ale hodně zvláštní, téměř nepoužívají kyselé a slané chutě. Ale večeře mi chutnala náramně, podávaná formou švédských stolů s obsluhou k hlavnímu jídlu. K pití džusy, voda a samozřejmě čaj s mlékem. Po večeři byl čas na vybalení a hned potom jsme zamířili do společenské místnosti, kde jsme měli úvodní meeting, ten zabral jenom chvilku, dozvěděli jsme se jen, jak jsme rozdělení do tutor groups(menší skupinky pro lepší organizaci, podobně jako studijní ve školách) a také, že všechno důležité se dozvíme zítra. Potom jsme seděli s ostatními lidmi na pohovkách a mluvili jsme. Ale nejen anglicky, ale česky, slovensky a v mém případě také chorvatsky. Více o lidech co tu jsou ale později. Na pokojích jsme měli být do 11 p.m., tak jsem se rychle osprchovala, douklidila si, a chystala se spát. Ale i přes silnou únavu a abnormalitu, že můj dnešní den měl 25 hodin(v UK je o hodinu méně než v ČR) jsem nemohla usnout a tak jsem si pročítala informace z obálky. Usnula jsem někdy kolem půlnoci s budíkem nastaveným na příští den na 7. 45.

To bylo předevčírem, dneska je pátek, půl jedné v noci a mě už se nad laptopem klíží oči, takže včerejší nabitý program budu muset sepsat zase s denním zpožděním. Dobrou noc J

Čtvrtek, 3. září 2009

Ráno jsem se probudila mnohem dříve než budík. Chvilku jsem se převalovala v posteli, ale vítr dunící za mými netěsnícími okny mě nenechal v klidu. Už ve čtvrt na osm jsem vyrazila do místnosti s počítači, kde jsem se přes facebook sešla s maminkou. Samozřejmě následoval podrobný popis událostí, které se staly doteďka. Mezi ně patří například fakt, že se mi roztrhl kufr – dole samozřejmě – a že jídlo je tu chvílemi nestravitelné. Jinak všechno v OK. Náš program v Cambridge byl naplánován do posledního okamžiku, od 9.00 téměř nepřetržitě až do oběda ve 12.00 jsme seděli v „konferenční“ místnosti a zúčastnili se přednášek na téma „jak do školy“ , „co dělat první týdny“, „jak se chovat“…atd. Některé diskuze byly užitečné, jiné méně, ale každopádně nám osvětlily nemálo věcí, které nám dosud přidělávaly vrásky. Po obědě(moje zatím nejhorší jídlo v Anglii vůbec – nedávejte si fazole, jsou hrozně pálivé a nedovařené) jsme se sešli před jídelnou v pořadí podle tutor groups a vyrazili jsme na prohlídku univerzitního města Cambridge, zejména jeho nejslavnějších kolejí a kaplí, patřících ke každé koleji. Nejslavnější a zároveň nejstarší je samozřejmě King´s College se svojí slavnou chapel, jejíž prohlídkou jsme začali. Pak následovala Clare´s College a Trinity College. Po skončení oficiálního programu jsme měli rozchod ve městě, a nakupovali jsme nezbytné věci, zejména zapomenuté doma. Adaptéry se dají nejlevněji sehnat v drogerii Boots, peníze se nevyplácejí směňovat v bance, ale u Markse a Spensera, 2. patro, vlevo od eskalátorů. Jako správní novopečení angláni jsme si zašli na kafe do Costy, jak se – alespoň zatím – zdá, nejoblíbenější kavárny ve městě. Doporučuji vanilla spicy latte with cream a fresh juice „vulcano vitamin“. Po návratu na kolej jsme se nechali odškrtnout u našeho tutora, že jsme dorazili a šli na večeři.

Pátek, 4. září 2009

Další den jsme šli pantovat na řaku Cam…tuto bohulibou činnost nejlépe popíšou fotografie:

Sobota, 5.9. 2009

A další den jsme se přesouvali do školy…do Londýna nás odvezli pronajatým autobusem, a postupně nás vyhazovali na nádražích. Které je největší a nejsložitější v Londýně? Victoria…z kterého že jsem to jela?? Aaaa z Victorie, samozřejmě. No, neni to malý nádraží. 20 nástupišť, každý oboustranný, pro dva vlaky, takže čtyři celkem…to nejsou těžký počty.

Cestu do školy zase nejlépe popíše fotogalerie. Kudrnatá holka co jela se mnou je slečna Sajira z Bosny a Hercegoviny.

 

Neděle, 6.9. 2009

Dneska je můj první den ve škole, tak jsem obešla areál a fotila jsem co se dalo :)) Nemám absolutně čas nic psát, takže opět jenom fotoalbum.

až se v pokoji trošku zabydlím hodím sem fotky i tý svojí cimry, která má asi 2 metry čtvereční… Zatím nazdárek :D

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s