Harry Potter a relikvie smrti 2: moc zla v kouzelnickém světě definitivně skončila.. a s ní i moje dětství.

Vždyť knihy o kouzelnickém žáčkovi mě provázely už od první třídy, kdy mi první díl, útlou barevnou knížku s mapou prazvláštního světa na přebalu půjčenou od kamarádky, předčítala maminka před spaním. Vím, že již tehdy mě brýlatý chlapec, spící v přístěnku společně s pavouky zaujal natolik, že jsem po necelé první kapitole knihu mámě sebrala a začala ji louskat sama (a díky vysoké frekvenci výskytu podivných slov a jmen, bylo spatřit světlo světa umožněno takovým podivnostem jako jsou “sova Hedivka” “Minevra McGlogalová” a “Důdly Důrsly”). Netrvalo dlouho a odhalila jsem, že poté co se mi oči večer zavřou a já se ponořím do snů o létajících košťatech a vybuchujících žvýkačkách, nezůstává kniha tiše ležet vedle postele, ale že ji berou k sobě další ruce, další páry očí hladově hltají stránku po stránce – ani dospělí nezůstali imunní kouzelné přitažlivosti Bradavické školy a dodnes je podezírám, že mi krátili dobu před zhasnutím na nezbytné minimum jen aby už, už mohli začít číst!

Knížky se mi postupně staly závislostí. Nic neměnil fakt, že jsem jednotlivé pasáže znala zpaměti, četla jsem je stále znovu a znovu. Také je to na vazbách vidět; když je dnes vytáhnu z knihovny, zřídka vidím roh který by si udržel původních 90o, některé sotva drží pohromadě a přibližně 10 stran z třetího dílu z jakéhosi podivného důvodu nejde vůbec přečíst! Když se k zážitku z četby přidala ještě bezelstná dětská fascinace kouzelným světem vytvořeného filmovými tvůrci, která mě po opuštění kinosálu zanechávala ve stavu blízkému poblouznění, byla jsem nenávratně polapena. Nad postelí jsem měla vyvěšený vlastnoručně vyrobený plakát chlapce s černou skvrnou místo hlavy jak se vznáší v podivné póze vysoko nad střechami domů… Panorama pod nohami malého kouzelníčka nápadně připomínalo naši žižkovskou ulici a já stále netrpělivěji očekávala den mých jedenáctých narozenin.

Nezbytné zklamání ze zjištění, že budu pravděpodobně nucena zbytek života strávit jako nudná mudla, kterou jsem se být samozřejmě necítila, jsem náležitě projevila strhnutím plakátu ze zdi a definitivním rozlomením desek pátého, shodou okolností nejobsáhlejšího dílu.

Díly šestý a sedmý už pro mě rozhodně nebyly dětskými knížkami. Začala jsem v souboji dobra a zla nacházet metafory evropských dějin 20. století, nedělalo mi nejmenší problém ztotožnit se s hlavními hrdiny, trápícími se jejich neřešitelnými milostnými situacemi a nelítostná přítomnost smrti dávala jasně najevo, že mávání hůlkami bylo definitivně odsunuto na druhou kolej…

Filmové zpracování šestého dílu mě zasáhlo v krásném věku “sweet sixteen”, takže jsem jeho sklon k romantické komedii pro teenagery jedině uvítala. První část dílu sedmého mě zklamala. Chápu, že kniha jako taková neposkytovala mnoho potenciálu k vytvoření akčního trháku, ale celková atmosféra filmu byla(alespoň pro mne) trochu mimo mísu – to co by bylo možné rozehrát a zdůraznit, bylo úmyslně potlačeno a naopak pasáže nedůležité, často vůbec nepocházející z knihy byly natahovány s o to větší vervou. Právě proto jsem před půlnocí 14. července do kina v rakouském Grazu mířila se značnými obavami. Vždyť to mělo být tím úplně, úplně posledním s Harrym, Ronem, Hermionou a všemi dalšími postavami, které mě provázely celým dospíváním a které jsem si tolik zamilovala! (Pokud se tedy někdy v daleké budoucnosti někdo nerozhodne natočit novou verzi, jako tomu bylo například u Star Wars, což upřímně doufám nikdy nenastane). Moje obavy se rozplynuly v prvních chvílích a netrvalo dlouho a zjistila jsem, že jsem doslova paralyzována silou emocí, akce i humoru, kterou film srší.

Tento díl se(alespoň pro mne, obávám se, že jsem za ty roky pozbyla schopnosti objektivní kritiky) rozhodně zařadí mezi ty Potterovsky nejemotivnější(pro kapesník na utření očí jsem sahala celkem 4x), nejakčnější(3D verze mě nutila držet se pevně opěrek a litovat pozdního oběda před cestou do kina), nejkrvavější(upřímně, Voldemort brodící se po kotníky v krvi je trochu moc) a vlastně proč to neříct, NEJLEPŠÍ.

A tak pro mě spolu se závěrečnými titulky symbolicky skončila krásná životní etapa, dětství. Postupem času se Harry stane fenoménem své doby a naše generace na něj bude vzpomínat se stejnou láskou a nostalgií, jako dnes naši prarodiče na Lídu Baarovou a Huga Haase. Otázkou přesto zůstává, nebylo by přece jen krásné, na chvíli se vrátit do časů, kdy největší starostí bylo dostat se do Nebelvíru a hlavně DOČÍST KAPITOLU, NEŽ MI PŘIJDE MAMKA ZHASNOUT!

Krásnou dobrou noc

… a mimochodem, závěrečný návrat hudby z prvních 2 dílů je geniální!
Advertisements
Posted in Nezařazené

One thought on “Harry Potter a relikvie smrti 2: moc zla v kouzelnickém světě definitivně skončila.. a s ní i moje dětství.

  1. Draga Halushko, Tvoja recenzija poslednjeg djela Pottera je izvanredno zanimljiva. Tvoj češki jezik je bogati i šaroliki. Čekala sam da ćeš nešto napisati i o glazbi. Možda to bude u sledećem blogu. Hvala za krasan doživljaj a neboj se ponekad biti ponovo dijete.
    Puno uspjeha Ti željim
    Tvoja vjerna čitateljka Klara Filipović

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s