Průvodce noční Prahou …

Dle názvu článku by mohl každý průměrný a alespoň částečně romanticky založený obyvatel hlavního města oprávněně předpokládat, že bude následovat vášnivě rozteskněná óda na kouzlo úzkých uliček za setmění, odlesky vltavských vod v jasném slunci, nebo snad bouřkové mraky nad Hradčanami. Prosímvás, to už tu bylo. Tohle bude článek o něčem “trochu” jiném…

Předevčírem jsem se vracela dost pozdě domů(spíš dost brzo, ale ještě nesvítalo). Musím říct, že jsem zvolila hodinu velmi nerozvážně; na ty, co nejsou zvyklí chodit po nocích městem(a proto se od nich nedá čekat žádné pozdvižení) bylo už moc pozdě a naopak ti co rádi paří celou noc to teprv rozjížděli. Tím se na ulicích vytvořil poměrně pestrý vzorek lidí, zahrnující ty, kteří “neví jak na to” a tak už 3 hodiny(tipuju od té doby co je vyhodili ze zavírající restaurace) bloudí městem a nedokážou trefit domů(“Slečno, prosimvás, ja potřebuju do Kročehlav, kudy do Kročehlav, nevíte slečno, doleva nebo doprava – škyt – neeeee, do Kročehlav, kurva!”) Kročehlavy jsou předměstí Kladna. Celkem štreka z Anděla. Taky tam bylo pár nešťastníků, kteří zřejmě mířili na ranní směnu, špatně si vypočítali v kolik mají vyrazit a tak teď zabíjejí čas navazováním nezávazných rozhovorů s náhodnými kolemjdoucími (muž s nožem za opaskem, v černé košili a kalhotách s nějakou průkazkou na krku: “Slečno, já vás obtěžuju viďte! … Kam jedete? … To máme společnou cestu, mohu vás žentlemansky doprovodit domů? Jo vy už doprovod máte, aha … Usmívejte se přeci, vám nesluší když se mračíte! … Jé, slečno kam mi utíkáte?!” ). Pak (jak jsem se blížila do centra a koncentrace náleven se zvětšovala) už bylo jen hůř. Újezd – nějaký vyzubený černoch se mě snažil prostřednictvím lahve Captaina Morgana mermomocí usmířit s úplně cizím chlapem na sedačce vedle mě o kterém byl přesvědčen že je můj manžel a že jsme se pohádali; Národní třída – nějaká holka seděla v kolejišti; Václavák – téměř nahý chlap LEŽEL v kolejišti. Měla jsem cukání vystoupit a nějak mu pomoct, protože kolem něj nevypadal nikdo příčetně, ale za a) další tramvaj mi jela až za hodinu a za b) a to hlavně, jsem se bála, co kdyby se mě snažil usmiřovat ještě s někým dalším, že. Tak jsem sobecky jela dál, vystoupila na Žižkově(domněle nebezpečné čtvrti plné drogových doupat) a bezpečně, aniž bych potkala nějaký další výkvět společnosti došla domů. Jen mi celou dobu vrtala v hlavě otázka – co vede lidi k tomu, ožrat se tak příšerně, že skončí nazí natažení přes tramvajové koleje na hlavním pražském náměstí…?

P.S.: Včera jsem se domů vracela podobně pozdě/brzo, nicméně už jsem byla v (podle slov kamaráda) přítulnějším stavu. Nevadilo mi nic z toho co se kolem mě dělo. Ale na druhou stranu jsem na nikoho nemluvila, nikoho nikam nevábila a držela se úpěnlivě co nejkratší trasy putyka—>moje postel.

P.S.S.: A abyste se necítili ochuzeni o trochu té romantické staré Prahy, té z Hašlerových písniček.. pár fotek na závěr. Tohle jsou moje nejoblíbenější místa v Praze, ke kterým mě poutá v převážné většině krásně iracionální sentimentalita.

noční praha

Reklamy
Posted in Nezařazené

4 thoughts on “Průvodce noční Prahou …

  1. Ahoj Helčo, jakožto rodilá Kladeňačka musím upozornit, že Kročehlavy nejsou vesnice, nýbrž velké kladenské předměstí – kdysi to možná vesnice byla (pod názvem Krůtihlavy), ale dneska tam jsou víceméně jen paneláky a hypermarkety ;)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s