Po delší době, už v říjnu …

… se opět ozývám. Vím, že má dlouhodobá neaktivita je trestuhodná, ale měla jsem toho za poslední 2 týdny tolik, že jsem nevěděla co dřív.

Tak za prvé se samozřejmě rozjelo vyučování a to na plné obrátky. Mám sice “jen” 13 hodin týdně, ale na každou přednášku, cvičení i workshopy je tolik práce (čtení = dřepění v knihovně, dělání poznámek, vyhledávání souvislostí, německé překlady), že jakmile dokončím více či méně úspěšně jeden úkol, mám jich na seznamu 5 dalších.

Začala jsem si pomalu připravovat velké eseje, které budu odevzdávat koncem tohoto měsíce a jejich známka bude tvořit část mého závěrečného hodnocení, měla bych se tedy sakra snažit. Na politologii (jejíž poslední přednášku jsem mimochodem strávila zíráním s očima široce otevřenýma na pana přednášejícího, německého profesora, který svoje téma (The State) dokázal podat tak neuvěřitelně poutavě, pochopitelně, vtipně a názorně, že jsem si celou hodinu dělala poznámky poslepu (abych nespustila oči z něj a z jeho skvělé prezentace) a až na konci jsem zaznamenala, že mi kamarádka spolusedící počmárala půlku stránky srdíčky, že jsem se do něj prý snad zamilovala Veselý obličej s otevřenými ústy ). No, zpět k tématu, na politologii jsem si vybrala otázku Are we seeing a return or a decline of the state in foreign policy? a už se na ní docela těším. Větší hrůzu mám ze zeměpisné otázky In what sense does capitalism have a geography? protože na rovinu říkám, že /zatím/ nemám tušení, jak odpovědět. Ale to přijde, až přečtu svůj 20ti položkový seznam doporučené četby Mrkající veselý obličej

Dále mě čeká IT project ve skupince 5ti lidí, tématem je Life expectancy vs. GDP, což je dost zajímavé téma, rozhodli jsme se s týmem zaměřit na země BRICS, já musím ještě (někdy!) do středy zpracovat Čínu, takže to vypadá na Noc v knihovně II. (parafrázuji Noc v muzeu). Ještě že má otevřeno do půl 3 do rána a kdyby něco, tak studovna fakulty Geografie má 24/7.

P1020561

Němčina je výborná, akorát do úterka musím přečíst 200 stránek Vorlesera od Bernharda Schlinka, kterého budeme následjící 3 týdny rozebírat. Když jsem se podívala na vzorové otázky, polila mě hrůza, jekolikž opravdu nevím /a to jsem to četla v aj, čj a viděla i fim/ “jak bych vysvětlila Michaelův vztah k negramotnosti s využitím filosofie Immanuela Kanta”. A já doufala, že  jsem se toho neurotika po konci střední zbavila! (nicméně další téma je Kafka, takže mlčím, protože bude hůř).

No a k tomu mám ještě orchestr, zkoušky/sekce jsou vždy v pondělí a trvají 3-4 hodiny. Hrajeme Mahlerovu první symfonii a jelikož je to pro mě po delší době první symfonické hraní klasiky i první provedení Mahlera vůbec, mám z toho velkou radost. Jen kdybych měla víc času cvičit! Po orchestru máme vždycky možnost (já ji tedy zatím využila jen 2x) jít do studentské budovy Teviot poslouchat jazz, pokaždé když jsem se tam dostala jsem (trochu smutně) vzpomínala na léto na táboře a táborový jazzband… Veselý obličej

zkopírováno z: http://cherylkeit.wordpress.com/2012/09/17/fancy-dress-party/

V pátek jsem (jako revanš za francouzský večer) pořádala Czech night, pekla jsem bramboráky,dokonce jsem úspěšně spáchala i jablečný štrúdl, pili jsme Plzeň a “Vratislava” traditional Czech lager, který se dokonce fakt vaří v Praze a ne v Polsku. Na fotce jsem s pseudo-chlebíčky, které jsem podávala jako předkrm. Důkaz o mém hlubším kuchařském umu bohužel pořízen nebyl, protože hlavní jídlo i dezert zmizeli v mžiku oka Mrkající veselý obličej 

Czech night a moje pseudochlebíčky

Poté jsem šla ještě krátce na jednu party, kam mě vzali mí čeští kamarádi. No, připadala jsem si tam jako Alenka v říši divů (nebo v seriálu Skins, to je asi příhodnější přirovnání). V jednom pokoji to vypadalo jak v Avataru v noci, půlka lidí co na té party byli vůbec nevědela, komu ten byt patří a skoro nikoho tam neznali, zbytek byl tak “naladěn”, že už to zapomněli. Ze dvou toalet byla jedna (nejspíš) určena výhradně pro konzumaci opojně-omamných látek (podle výrazu lidí, co z ní vycházeli). K čemu byla ta druhá by se dalo tipnout ze složení “skupinek”, které ji navštěvovaly Mrkající veselý obličej  4 slečny /co tam tedy asi přecejen bydlely trvale/ měly nalepené umělé řasy v délce asi 5ti cm(!). Nicméně jsem se tam s pár lidmi dala do řeči (třeba s Čechem, so začal letos studovat psychologii na Edinburgh Napier University a jeho otec byl velvyslancem v Pákistánu, než ho teď převeleli do Iráku, nebo taky s jedním Angličanem co chodil na stejnou střední ve West Sussexu jako já asi 2 měsíce, jen jsme se o rok minuli.)

Byl to poměrně určující zážitek, protože i když party, co se pořádají v Česku jsou někdy wild, myslím, že tolik dekadence (až surrealismu, když si vzpomenu, jak těm holkám ty řasy svítily, když vešly do fluoreskujícího Avatar pokoje) tedy nemáme. Naštěstí.

Malá ukázka pokoje, fotku jsem ukradla z FB majitele, ale je nutno podotknout, že od doby pořízení fotky tam toho HODNĚ svítícího přibylo. Třeba květina, bicí souprava a tak podobně. Normálka.

 

 

 

 

Trochu z jiného soudku – mým asi nejšťastnějším momentem v posledních dnech bylo když jsem si pořídila nové povlečení. C’est pathétique! jak by se asi vyjádřily mé frankofonní spolubydlící, ale já si nemůžu pomoct Veselý obličej s otevřenými ústy

P1020562

No ale abych zase nevykreslovala situaci tady černější než je, dnes jsem si naplánovala (po včerejším a předvčerejším 10ti hodinovém čučení do knih, kdy mi přišlo že mi jednotlivé obratle srostly k sobě a já už se nikdy pořádně nenarovnám a nerozhýbám) malý výlet za hranice Edinburghu. Pointou bylo, že se vlakem vydám kus za město (což jsem málem přehodnotila, když jsem zjistila, že za 15 minut jízdy vlakem zaplatím 4 libry, ale nakonec mě přesvědčil jeden most). Most?! No pokochejte se sami Mrkající veselý obličej

P1020370

P1020459

Následovala nádherná procházka kolem pobřeží, s malou pazou na “oběd” (houska z Tesca a Evian, což je tu nejlevnější voda – nebo alespoň v Tescu Express) na golfovém hřišti pod zámkem – soukromým samozřejmě. Nemálo posh.

No a na závěr malý bonus z cesty po nábřeží už ve městě. Británie sice zahájila průmyslovou revoluci, ale s tak sofistikovaným technickým zařízením jako je semafor tu mají zjevně pořád problém… …

P1020542

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s