Jak šel čas….

Uch, už je to nějaký ten pátek, co jsem se přestěhovala a pořád ještě jsem se neozvala s článkem, ostuda, vím. Na svou obhajobu nemůžu říct nic, tudíž se na to pokusme zapomenout a soustřeďme se na článek dnešní.

Za inspiraci na jeho téma děkuji Zdendovi a jeho popisu Tour de Copenhagen (aka každodenní cesta do školy), sledujte jeho blog ZDE!

Tak se na ten fotoromán pojďme vrhnout! Co tedy zří mé oko každé ráno, než se vypravím do školy? Můj útulný pokojík (útulný = velikosti králíkárny), který mi za tu krátkou dobu nadevšechno přirostl k srdci. Dlouho jsem uvažovala, jak ho věrohodně zvěčnit na fotografii, aby vynikla jeho výjimečná velikost (jako fakt, ještě o půl metru míň a už by na něj ze zákona měli dávat cedulku “Danger: causes claustrophobia” )

IMG_0349

Jak je (ne)vidět na fotce (miluju svůj fotoaparát Veselý obličej s vyplazeným jazykem ), zdi jsou vymalované starorůžovou s bílou bordurou a nemůžu si pomoct, ale tohle je tak typically English (a ne, nejsem tu omylem politicky nekorektní, copak si snad někdo může spojit cukrkandlovou růžovou s národem Williama Wallace??). Tenhle pokoj přímo volá “Kdy bude čaj, Jean, už je 5 minut po páté”.

Nicméně, vynechám popis procesu sprchy a snídaně, ježto se domnívám, že tyto až tolik nepodléhají kulturním stereotypům (alespoň v mém podání, ne, snídat vařenou krev zabalenou v žaludku mě prostě nikdo nedonutí – gůgli black pudding) a vydáme se společně do ranních sluncem prozářených (dobře, teď trochu kecám) ulic skotské metropole. Takhle vypadá “kolej” zvenčí, trochu rozdíl oproti tomu sádrokartonu, ve kterém jsem bydlela do listopadu…

 

Vůbec celá čtvrť, Mayfield, se skládá z podobných rodinných domů a vilek a cesta na autobus vede jednou z takových typických ulic téhle čtvrtě.

DSC03943

 

 

foto via Scottish Chromatin Group webpage

A tady už máme King´s Buildings, kampus přírodovědecké fakulty univerzity, kterým se musím proplést až na jeden z místních (samozřejmě naprosto nadbytečných a předimenzovaných, vezmeme-li v potaz, že se jedná o uzavřený areál) kruhových objezdů, kde stojí univerzitní “shuttle” bus. Uvozovky proto, že když se řekne “shuttle”, aspoň já si tedy představím minibus s kapacitou tak 15 míst. No chyba lávky, shuttle bus = regulérní double-decker (a jo! seděla jsem v druhém patře úplně vpředu, čekala jsem terno, ohňostroje, ale bylo mi akorát trochu šoufl, a tak vás fotky raději ušteřím Mrkající veselý obličej

No a už jsme na prostřední zastávce, navykla jsem si vystupovat tady a projít se každé ráno parkem, kolem tenisových kurtů, kde nějací cvoci každé, každé  ráno, v zimě, v dešti mlátí do míčku. Jsem zvědavá jako výdrž budou mít až nasněží. Fandím jim! clip_image001

1321377354863

No a za pár minut jsem už v centrálním kampusu, který se v podstatě celý (kromě právnické fakulty a teologie) rozkládá kolem George Square. Trochu barbarským zásahem, nám Středoevropanům ne zcela neznámým, se univerzitní vedení rozhodlo v 60. letech zbavit viktoriánské zástavby ve 2/3 náměstí a nahradit ji v pravdě reálně-socialistickými budovami Appleton Tower a David Hume Tower (ve které sice mít přednášku ve 14tém patře a vidět celé město široko daleko a za moře a za hory je fajn, ale to že svou výškou zastiňuje veškerou historickou zástavbu už tolik ne).

via edinburgharchitecture.co.uk

Na jižní straně náměstí stojí knihovna, se kterou jsem se stihla seznámit blíže než by mi bylo bývalo milé. Většinu času jsem strávila v přízemní studovně, kde se dá totiž u práce jíst (a některé zejména politologické články byly opravdu značně nestravitelné bez simultánního přikusování něčeho dobrého) a pít (není lepšího přítele studenta zoufalého nad deadliny než pořádná dávka povzbuzovadel ve formě kávy, coly, energy drinků nebo velebného skotského národního nápoje – zapomeňte na whisky – Irn Bru!).

4154219470_f63f179cc6_zstažený soubor

Už za tmy vylézám z knihovny, mířím na zastávku autobusu zpět do King´s Buildings a rovnou do fitka, kde jsem si ráno nechala tašku s oblečením a věcmi. Posilka je sice malá, ale má taky squashové a badmintonové kurty a je směšně levná, což je pro mě asi ta nejideálnější kombinace (a taky odrazuje většinu domorodců, kterým cena přijde podezřelá, a místu se vyhýbají z obavy nákazy šetřivostí).

Potom už se většinou jen dovleču domů, uvařím si večeři (nebo tak nacpu toust do toustovače a doufám, že v lednici zbyl nějaký sýr) a v pokoji padnu mrtva do peřin (totiž do té patetické dečičky, která předstírá, že opravdu i s miniaturním polštářem a téměř průhledným prostěradlem má cenu 35 liber, které jsem za ně univerzitě vysolila).

Bonusové fotky, stmívání ve Skotsku:

DSC03935DSC03936

Za necelé tři týdny (a jejda!) mi začíná zkouškové, takže od teď budu ještě horší blogerka (ííík, to je strašný slovo) než obvykle, jakkoliv nemožné se toto zdá být a ozvu se vám až… vlastně nevím kdy, protože 18.12. jedu do Prahy (do Podolí, do lékárny, do p****e už aby to bylo!  clip_image002) a i když cesta samotná (takový zahuštěný Eurotrip) by stála za vlastní článek, domnívám se, že přejídající se maminčiným cukrovím, českým chlebem a pivem nebudu mít na blog ani pomyšlení. No ale uvidíme clip_image002[1]

 

Přeji vám krásný advent a přežijte ve zdraví všechny vánoční tradice.

H. clip_image002

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s