Leçon première

CO? Erasmus.

KDE? Francie, Bordeaux.

KDY? podzimní semestr 2015

(JAK? za pomoci všech svatých, obzvlášť patronů baget a sýra)

Ještě tu nejspíš bude někde k nalezení (áha, tady je) můj článek z kolejí z Edinburghu, ve kterém popisuji strasti života s francouzskými spolubydlícími. Kdyby mi tehdy býval někdo řekl, že o pouhé 3 roky (ano, v případě duševního se vyrovnávání s tímto intenzivním zážitkem jsou 3 roky velmi krátká doba) později se budu chystat na erasmus do Francie, vysmála bych se mu hlubokým hrdelním smíchem, takovým tím kterým probublává špatně potlačovaný děs. Et voilà, je duben 2015, a já se (jako kdyby toho nebylo dost se dvěma státnicemi, bakalářkou a doděláváním předmětů, které jsem za ty dva roky nestihla) začínám učit francouzsky, protože s mou slavnou C2 z angličtiny mě z tohoto kraje vinic, sýra, slunce a zpěvu (čti: Bordeaux) akorát tak odstřelí směr La Grande Bretagne.

hmprod
v HM mi čtou myšlenky.

No, takže jedu do Francie, jejíž obyvatelé mě naplňují lehkou nervozitou, francouzsky umím (situace v březnu 2015) jenom sprosťárny, neznám slova La Marseillaise a budu tam studovat mezinárodní vztahy. Situace par excellence, jak říká jeden nejmenovaný koordinátor od nás z fakulty, kterému asi přišlo zábavné mě do toho dobrodrůža uvrtat (naše konverzace probíhala přibližně takto:

Já: chtěla bych prosím na erasmus do Německa.

On: to je trockistické doupě, co Francie?

Já: neumím ani slovo francouzsky.

On: naučíte se. Takže Bordeaux.

Das Ende.)

Psaní blogů z mých cestovatelských eskapád se mi celkem osvědčilo a jelikož tohle se zatím jeví být velmi kvalitním materiálem, rozhodla jsem se pokračovat. Z důvodů časových, i se záměrem být víc reader friendly, se budu snažit přispívat častěji a v menších dávkách, než tomu bylo dosud, což je jedno z velkých předsevzetí mého pobytu.

Jaká jsou ta další?

  • využít příležitosti a dohrabat se s francouzštinou aspoň na B1 (mám neblahé tušení, že při tom, jak Francouzi demonstrativně opovrhují vším nefrancouzským, bude asi úplně nejtěžší donutit nějakého domorodce, aby se se mnou vůbec bavil)
  • cestovat kolik to jen půjde (stipendium od programu Erasmus+ je celkem štědré a pokud nebudu jíst každý týden šneky, škeble a lanýže – haha – mohla bych si rozšířit obzory o další kus Evropy, který mi zatím unikal. V hledáčku mám Španělsko, Portugalsko, jižní Francii, no a samozřejmě Paříž *v pozadí tiše hraje hudba z Amélie, v Seině se odráží Eiffelovka, a čidla na kýč právě explodovala*)
  • poslední blog o tomto pobytu napsat česky i francouzsky
  • nenechat se sežrat spolubydlícími na koleji (pokoje jsou jednolůžkové (sic), ale tohle jedno lůžko se mnou budou sdílet štěnice, švábi a ještě jakýsi další brouk, jehož název google translate nezvládl přeložit. Odkud to vím? Zahraniční oddělení univerzity v Bordeaux, bingo!)

No a v jaké fázi příprav se tedy můj pobyt aktuálně nachází? Mám za sebou první kafkovský střet s francouzskou byrokracií, kdy jsem se měla registrovat do tří různých systémů, přičemž první po mně chtěl vygenerovaný kód z druhého a ten zas potvrzení ze třetího. Třetí byl nepřístupný, protože jsem na něj potřebovala heslo ze školy, které, but of course, bylo výsledkem přihlášení do prvního systému. Chápeme? Výborně. No, každopádně jsem napsala na univerzitu, co s tím, vzápětí přišla automatická odpověď „jsem na dovolené“, A VZÁPĚTÍ e-mail ze soukromé adresy koordinátora, poslaný z iphonu, ve 22,30. Francouz, na dovolené, v noci, anglicky, píše jakési zmatené osobě, která to celé (google translate selhal podruhé) popletla. Francie vs. já, 1:0.

Kdyby se někomu zdálo, že to na pozadí není Francie... není. Je to Balkán, živjeli!
Kdyby se někomu zdálo, že to na pozadí není Francie… není. Je to Balkán, živjeli!

Začala jsem taky chodit na individuální lekce, a každou hodinou si víc a víc šlapu na jazyk a odhaluju sofistikovanější možností, jak se lingvisticky (a lidsky) zcela odrovnat ve dvou větách. Francie vs. já 2:0.

Hledám všechny možnosti, jak do sebe absorbovat co nejvíc francouzskosti, a to ještě dokud jsem v bezpečí v Brně, #hlavnímměstěsvěta. Plán zahrnuje a) poslech Jacquese Brela, ZAZ, Charlese Aznavoura a Edith Piaf do zblbnutí, b) účast na frankofonních akcích (10.4. – 26.4. Bonjour Brno 2015), c) představování si sama sebe jakožto okouzlující Francouzku, kterak si neméně okouzlujícně objednávám v malé kavárničce kávu (a co si budem povídat, v plnění bodu c) už jsem dosáhla značně vysoké úrovně).

Moji favorité? Degustační večer. Degustační večer 2. Divoká bretaňská kapela hraje na balkánskou notu (balkánská nota, balkánská mapa, ha!).
Moji favorité? Degustační večer. Degustační večer 2. Divoká bretaňská kapela hraje na balkánskou notu (balkánská nota, balkánská mapa, ha!).

Tak tedy bonne nuite et de beaux rêves mon amis! :)
(zcela na rovinu, nemám tušení, jestli je ta věta pahýl věty správně. Ale kdybyste potřebovali nutně sdělit, že „jsem bohatá a klidná“, „pracuji v továrně Renault“, případně „kavárna Mír je hned za rohem“, jsem tu pro vás!)

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s