Jak na to, když vám hoří koudel u ‚le cul‘ aneb měsíc do odjezdu.

Když se tak ohlédnu zpátky na několik posledních let mého života, nemůžu se ubránit dojmu, že jak se nějaké životní rozhodnutí zdá být rozumné nebo nedejbože dokonce snadné, můj organismus vyhlásí všeobecnou mobilizaci, a všemi dostupnými prostředky začne křičet „nenene, to rozhodně nedělej“. Mezi plody tohoto způsobu rozhodování tak patří třeba půlmaraton zaběhnutý skoro bez přípravy (a následné dva dny neschopnosti vstát z gauče), bakalář vystudovaný za 4 semestry („Jo tak vy jste si to takhle zkrátila slečno, jo?“) a teď čerstvě i Bordeaux (což většinou vyvolá akorát tak soucitnej pohled). Protože vtloukat si do hlavy deset let němčinu, představovat si, jak ovládnu Reichstag a v mezičase strávit nějaký čas na škole v Německu – to by dávalo až moc velký smysl. No každopádně už jsem mojí učitelce francouzštiny přestala tvrdošíjně odpovídat na každou druhou otázku Ja!, takže je to snad na dobré cestě.

Ráčkování, chrochtání, nosovky a další krásy francouzského jazyka 

A jaké to tedy vlastně je, učit se úplně nový jazyk tak intenzivně, na poslední chvíli? Mít dobrou znalost nějakého jazyka (v mém případě angličtiny) je hrozně super, jenže. Člověk si až příliš snadno zvykne, že vyjádřit v podstatě cokoliv pro něj není problém a konfrontace se stavem, kdy najednou nerozpozná, jestli to co slyšel znamenalo pozdrav nebo nějakou sofistikovanou nadávku, je neskutečně frustrující. A to natolik, že když se mě na studijním zeptali, jak mi dopadlo online jazykové přezkoušení, začala jsem se za teatrálně procítěného záchvatu kašle sunout blíž k jen k úplně lehce zděšené tazatelce, abych jí následně zachrčela do ucha, že A1.

Francouzsky snadno a rychle

Učení francouzského jazyka má dle mého několik klíčových fází. V první se chtě nechtě musíte smířit s tím, že ač jste třeba byli v genetické loterii ušetřeni jakýchkoliv vad řeči, odteď ráčkujete a sem tam mluvíte jak kdybyste měli pořádně plný frňák. Důležité je, se obojího postižení zbavit s koncem vyučovací hodiny, protože ani jedna z poruch si s češtinou věru moc nerozumí (bohužel potupně ověřeno).

V další fázi nastane čas na složitější věty, a ze způsobu, jakým jsou Francouzi schopni poskládat zdánlivě naprosto nesouvisející slova do věty, se vám bude vařit mozek jak šneci v hrnci. Pokud jste mírně netrpělivé povahy, nastane u vás stejně jako u mě krátká mezifáze nenávistného nepochopení pro národ, který je pro slovíčko „co“ schopen vymyslet konstrukt qu’est-ce que (ale jenom někdy, třeba když je Jupiter ve čtvrtém domě, nebo tak) a ohánět se přitom „ekonomií jazyka“.

No a nakonec, když poprvé uvaříte podle francouzského receptu, a vyjdou z toho fakt palačinky, nikoliv třeba sekaná, když si pustíte francouzskou písničku, a porozumíte každému nikoliv dvacátému ale desátému slovu, a když si přečtete dopis z univerzity, a nechce se vám poprvé brečet, co to proboha má zase znamenat – pak si řeknete, že francouzština je vlastně celkem fajn a romantický jazyk, a právě jste nevratně zapředli do jejích tenat.

A jak se mezi těmito jednotlivými fázemi neztratit a skutečně se dostat až k té poslední? Já jsem zvolila strategii přímého útoku napříč dostupnými prostředky. Dvakrát týdně si platím soukromé hodiny u učitelky, se kterou používáme učebnici Le Nouveau Taxi. Je členěná do témat (oblečení, jídlo, ptaní se na cestu, bydlení…), a k tomu vždycky dostanu navíc nějakou gramatiku. Způsob učení je to velmi drahý a velmi efektivní. Do toho dělám online kurz který poskytuje zadarmo Erasmus+ (který je neskutečně hlubokomyslný, dokonce tak moc, že jsem ještě pořád nepochopila, podle čeho sdružuje slovíčka v jednotlivých lekcích. Považte, pospolu je tam třeba mrkev, benzín, golf, jazz a polívka.) Když pořád nemám dost, čtu si ve Francouzštině pro samouky. No a k tomu odklikávám Duolingo, díky kterému jsem si celkem dost jistá v kramflecích, pokud jde o životně důležité fráze jako například

PERSONAL

No a kromě jazyka jsem ve jménu bližšího seznámení s francouzskou kulturou začala a) pít víc vína než dřív, b) pít víc francouzského vína než dřív, c) si při pití vína připadat jako ve francouzském filmu:

d) načítat kanon francouzských autorů (anglicky nebo česky). Když totiž pominu klasiky jako Zolu, Baudelaira, Villona a Voltaira, francouzská literatura mi nic moc neříká. A tak jsem prolétla kraťoučké Milovat se od Jeana-Phillipa Toussainta, autora, kterého „stojí za to sledovat“, jak stálo na přebalu. Prý je to fakt významné soudobé literární dílo, jenže já ve své lačnosti po všem francouzském těžce nesla fakt, že se celý děj odehrává v Japonsku. Další pokus byla Mapa a území od Houlebequa (kniha, kterou přítel sháněl tak vehementně a po útoku na Charlie Hebdo se o autorovi mluvilo tolik, že jsem se do ní pustila, naprosto netuše, co vlastně bude zač). První úspěch byl, že to tentokrát bylo opravdu o Francii, o Francouzích a ve Francii. Druhý, že jsem získala celkem dobrý přehled o odrůdách francouzského vína (což se bude hodit, viz body a), b) a c)). Třetí, že kniha odkazuje na spoustu další literatury: Zolu, Baudelaira, Villona, Voltaira… Možná něco bude na tom, že nejlepší autoři jsou ti, kteří už jsou nějakou dobu bezpečně mrtví. Já se tedy vrátila zpět ke své ozkoušené klasice, ze stolu se na mě směje Le Petit Prince, pozor, paralelně v češtině a francouzštině a asi začnu pít ještě o malinko víc vína (protože to podle těch knížek ve Francii dělají úplně všichni. Až na Malého Prince tedy).

Jsem ale přesvědčená, že můj erasmus bude báječný. Hned první týden je součástí programu wine tasting v okolí Bordeaux (kdo chce závidět, googlí Saint-Émilion), a už jenom adresa university je tak komplikovaná, že naučím-li se ji zpaměti, bude to úspěch sám o sobě.

DSC_0249

O funkčnosti a udržitelnosti francouzského národního hospodářství by se daly vést sáhodlouhé polemiky. Mně to na ten erasmácký skok sem skok tam náramně zamlouvá:

  • ubytování na koleji po odečtení příspěvku od matičky francouzské republiky (a naopak přičtení bolestného za havěť)? 100 €
  • tříchodový oběd ve školní menze? Něco přes 3 €
  • dobré víno ze supermarketu? 2 € (neboj mami, ačkoliv tohle je asi stopadesátýdruhý případ, poněkolikáté, kdy zmiňuju víno, mám vše pod kontrolou!)
  • téžévé do Paříže (koupeno s předstihem)? 19 €
  • Liberté, égalité, fraternité? K nezaplacení!

Reklamy

One thought on “Jak na to, když vám hoří koudel u ‚le cul‘ aneb měsíc do odjezdu.

  1. Děkuji za zábavně a svižně psané poučení s logickou návazností a vhodnými srovnáními, jedním slovem excellence.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s