Helena vs. Francie: v poločase vyrovnáno

Tyhle řádky k vám sviští nikoliv z jihu Francie jako obvykle, ale ze slunné Barcelony a/nebo ne až tak slunného severního pólu Irska. Jednou z příjemnějších stránek studia na Sciences Po je dáreček v podobě týdenního volna uprostřed podzimního semestru, tudíž jsem minulý týden nejdřívějším možným spojem po konci poslední čtvrteční přednášky vypálila z Bordeaux směr jih. Čímž jsem zazdila přednášku páteční, kterou běžně nemáme, ale vyučující kritických teorií mezinárodních vztahů přibližně o týden dříve naznal, že lepší nápad už v říjnu asi nedostane, a zorganizoval ji #ToBySeNaFSSnestalo.

KRÁTKÉ REKLAMNÍ OKÉNKO: kdo jste nebyli, jeďte do Barcelony, nemá chybu. Jak to shrnul jeden expat – Polák, kterého jsem potkala při svých sólo toulkách městem, ono nemějte rádi město, které má přes 300 slunečných dní v roce, oceán, sjezdovky za humny, ve kterém sangría teče proudem a srdečný rozhovor na potkání je národním sportem número dos. Jen tak mimoděk pak ještě Barcelona zvládá být jednou z evropských metropolí street artu, rezervujte a nechte se poučit zde, gratuita. S veškerým respektem k Francii, kterého jsem ještě schopná, Španělé jsou asi tak tisíckrát sympatičtější. Minimálně nemáte při rozhovoru s nimi pocit, že za každé špatně vyslovené slůvko by vám nejradši nacpali bagetu hluboko do krku a navždy vás tak umlčeli.

Kromě rozmazlování se zmrzlinou, máčením nohou v překvapivě ne až tak studeném oceánu, lahví vína k večeři (ve Španělsku takové ty menší, jedna-dvě-porce lahvičky zřejmě neprodávají, protože jsem je hledala fakt dlouho a pečlivě) jsem měla taky možnost s odstupem zhodnotit erasmus přesně v jeho polovině. Zatímco doma se připomíná tatíček Masaryk a propírá ochmelka Zeman, trávím 28. října úvahami o tom, jak se mi daří držet se mého „akčního plánu přežití ve Francii“ a těšením se na vánoční svařák na Svoboďáku (protože jsem a) svůj prosincový budget na jídlo obětovala na letenku a zachránila tak život tisícům nervových zakončení, které by vystaveny vidině cestování autobusem napříč předvánoční Francií pravděpodobně zvolily sebevraždu jako příjemnější variantu, KAŽDOPÁDNĚ už tedy znám termín návratu do Čech, b) protože tuhle část blogu píšu už v Irsku a je tu sakra kosa = svařák-počasí a protože c) Francouzi milují svařené víno asi tolik jako průměrný Čech svařenou Plzeň, tudíž si ho tam asi nedopřeju).

Jak si na tom tedy stojím s jazykem? Jsou lepší a horší dny. Lepší, kdy dokážu v naší běhací konverzaci na facebooku sesmolit zprávu, že „moje koleno nefunguje, dneska ne“, nebo když se dokážu domluvit s kýmsi z kolejí na předání/půjčení věcí (což je mimochodem věc, která mě nepřestane fascinovat: sháněla jsem se už po spoustě bizarnostech, od „tmavě žluto – okrové nitě, abych si zašila šaty, které jsem si den předtím propálila fénem“  – jojo, #somhospodyňka, přes „tašku na cestování, ne moc velkou, ale ne zas moc malou, plus mínus 40 litrů, ale vlastně spíš ani plus ani mínus“ po „alkohol – jakýkoliv“, a vždycky se záhy ozval někdo, kdo poptávanou věc jako zázrakem měl. Stokilový Zimbabwan s okrovou nití zatím vede).

Horší dny, když se třeba ptám na cestu, desetkrát zopakuju název ulice, reakcí je pohled „a ty jako hýkáš, nebo co?“, a když pak ukážu hledanou ulici na mapě/v psané podobě, dotazovaný ji vysloví skoro (!) stejně jak já předtím (a pošle mě na opačnou stranu). Když se mě turista v Praze zeptá, kde je vaslaskehnahmehsteeh, taky ho pochopím, kurňa!

Velká škoda je, že Francouzi jsou pro spontánní hodiny konverzace v běžném životě naprosto nepoužitelní. Když dělám, že nerozumím ani slovo (radši ani zdravit, oui je hraniční) a s mírně pohrdavým (tohle funguje hlavně na úřadech) výrazem si trvám na angličtině, nějak se to vždycky vyřídí i tak. Když vynaložím úsilí, a pokouším se zformulovat své touhy v holých, leč francouzských větách? Konec, ende, odpovědí je kulometná palba, naprosto neberoucí v potaz, že si v emočně vypjatých situacích (což návštěva na úřadě je z podstaty věci vždycky) pořád pletu být a mít. Živočišný druh „Francouz mluvící pomalu a srozumitelně“ je asi pořád ve fázi tajného projektu německé vlády.

ukradeno na internetech

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s