Rádio Berlín vysílá poprvé!

První doušky Berliner Luftu jsem nasála v úterý, první falafel zblajzla ve středu, a už si věřím tolik, že vám chci zasvěceně povídat o tři a půl milionovém velkoměstě? Ani ne, ale říkám si, že se pak třeba všichni jednou zasmějeme tomu, jaký byl o-něco-víc-než-stohodinový Berlín v představách zmatené, Sprévou ani ClubMatéčkem neošplouchnuté, ale o to víc natěšené Heleny.

Kudy chodím (a v posledních dnech v podstatě nic jinýho nedělám, takže je to fakt hodně), tak přemýšlím, jak začít. Mohla bych to celé uvést tím, že se v Berlíně pije ze zavařovaček, chodí na párty do tepláren za plného provozu, jak tu lidi nosí výhradně oblečení po babičce, a to, světe divse, i na kole (a ještě ke všemu to takový průměrný Homo Berliniens dobře snáší, čemuž pražská cyklo-klika za 28 let od otevření hranic stále odmítá uvěřit -držíme palečky!).

Nicméně tak nezačnu. Protože „můj“ Berlín posledních sta hodin je prostě nějak sladce normální. V metru po sobě lidi zírají tak akorát, normálně. V kavárnách jsou milí, ne agresivně přátelští, prostě normálně. Když desetiletý Turek v tramvaji žertovně pořvává Allahu Akbar, jeho starší kámoš do něj normálně šťouchne, a řekne mu, ať se uklidní, načež jsou normálně klidný všichni.

Muž 35+ v příliš volném obleku vzbuzuje stejně normální reakce jako slečna, co v náušnicové dírce nosí sadu psacích potřeb průměrného žáka první třídy. Stejně jako člověk, co si dělá kafe v metru, pije tam pivo, poslouchá techno, a je u toho černý, žlutý, nebo celý zahalený (true story).

Je tu normální nakupovat v sekáči. Z odmítání cizích jazyků si tu nedělají národní sport (Oui, je parle de toi, France), zato kdyby existovala olympiáda v efektivitě, Německo by si mohlo nárokovat kontumační výhru 50 let zpátky a 200 dopředu (to je taková trochu wishful thinking normalita, uznávám).

Prostě je tu normální být divný nebo jiný, stejně jako je normální být „normální“.

EDIT: tohle video je neuvěřitelný. O to víc, že je to oficiální prezentace berlínského dopravního podniku. Ale hezky potvrzuje moje několikadenní pozorování.

A Berlín je mozaika staveb, stejně jako lidí. Válka nechala velkou část města v troskách, takže místa k realizaci ambicí poválečných plánovačů bylo dost, jak na západě, tak na východě. Za poslední skoro tři dekády, co už nic jako západ a východ oficiálně neexistuje, se tyhle díly skládačky zase spojují.

Skoro kamkoliv se člověk v centru města podívá, vidí starou budovu (většinou v rekonstrukci), pár kusů paneláků, a tolik moderních budov, že by nestačilo, ani kdyby se k bagrům přivázala třeba celá Klausovic famílie. No a pak je tu Alex, televizní vysílač. Jestli něco na první pohled spojuje berlínskou architekturu od 19. století až doteď, tak je to krédo „velký nebo vůbec“. Vítězem pomyslné soutěže je pak právě Alex, 370metrové monstrum uprostřed města (jakožto Žižkovanka původem i mírou ochoty pít špatné pivo ho velmi ocením, neb mě právě žižkovská televizní věž léta spolehlivě navigovala ku domovu. Alex to zvládá právě tak dobře).

 img_3356

7752409936_a80a37b4bb_b
Balkón, ze kterého Karl Liebknecht v roce 1918 vyhlašoval německou (socialistickou) Republiku Rad. Balkon původně patřil na palác, který byl ale po WW2 strhnut, zatímco portál i s balkónkem se přestěhoval na budovu Státní rady NDR. V té dneska sídlí European School of Management and Technology. Berlín v kostce /skoro doslova/. Source: Flickr. 

Něco k tomu, proč tu jsem a co tu dělám napíšu zase příště, na závěr bonus z historie – bydlím asi 50 metrů od místa, kudy procházela zeď. Chodník, po kterém každý den špacíruju, se nacházel dlouhý čas v „území nikoho“. K mojí posedlosti úvahami a) jak to tu vypadlo před válkou, b) jsem teď na západě nebo na východě? to věru moc nepřidává. Pro názornost:

photo_2017-03-04_22-22-09
Bydlím vlevo dole nahoře (vlevo dole „je“ jenom Peroutka).

A pár fotek nádavkem.

img_3367
V tomhle mi donesli pivo. Se svými pěti dioptriemi jsem málem omdlela, protože jsem se zprvu domnívala, že jeho celým obsahem je pěna.
img_3368
„Palestine“ also known as Israel. Naše komentáře v tomto duchu nám nejspíš ve vývařovně na Sonnenallee vysloužily přídavek něčeho nepěknýho do jídla, druhý den nám bylo kolektivně zle.
img_3371
Tady se omlouvám za svůj obličej a tak vůbec. Pointou je to pivo, „Sternie“, poznávací znamení: rudá hvězda na víčku. Já moc za hvězdu nebyla, v další hospodě jsem usnula na stole.
img_3373
4 lidi versus 1 berlínská fotobudka. Fotobudka vyhrála.
Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s