Konec vegetariánství v Niemcy, běhání na ruský způsob a Velká Výzva: vlakem do Berlína

Na začátek pasivně-agresivní disclaimer: nemám ani přinejmenším v úmyslu jakkoliv hodnotit vegetariánství jako životní styl. Leitmotivem tohohle blogu je „Milý deníčku…“ (následované většinou výčtem katastrof, které se mi povedly uvést v pohyb) a tak to taky zůstane – ať už píšu o Berlíňanech, Bundestagu, nebo bílkovinách.

Jak jsem psala  v březnu, odjela jsem do Německa s  ideou, že tu budu 5 měsíců vegetovat vegetariánit. Dneska máme druhou polovinu dubna, a můžu směle říct, že jsem selhala na plné čáře. Je fakt, že jsem si asi mohla dávat větší pozor, jestli to, co jím, má odpovídající složení ( i když jsem poctivě baštila takový ten prášek pro vegany, co chutná jak vápno a sóju nemůžu od určitý doby ani vidět), nicméně tenhle způsob stravy asi prostě nebude pro mě.

Někdy ke konci března jsem totiž onemocněla (což je taky důvod, proč tu bylo takovou dobu ticho, jednoduše jsem neměla sílu dělat nic natolik zajímavého, aby stálo za to o tom napsat).  A jednou z rad, kterou mi udělili v místní ordinaci (kde mimochodem ještě nenastala doba kompjůtrová, což je další z důkazů německé odolnosti a odporu k „moderním“ technologiím, aneb proč taky, když máme fax, kuličkový pera, kartotéky a zjevně taky příliš mnoho deštnýho pralesa nazbyt) bylo změnit složení stravy.

IMG_4070

„Ze zdravotních důvodů.“ 

No a ježto být nemocný v Berlíně je ještě horší než být nemocný kdekoliv jinde, a ježto i po oficiálním propuštění zpátky do práce trvalo dost dlouho, než jsem se stala zase plnohodnotnou obyvatelkou Kreuzbergu 10179, tak si teď dávám pozor, a každodenně někdy třeba taky třikrát do sebe láduju maso.

No a když zrovna nemusím pojídat špecle, šnicle, sauerkraut a další německé podivnosti v jídelně Bundestagu, tak ho do sebe často láduju na proslulém Kottbusser Tor, kde si kromě drog koupíte dost možná nejlepší kebab ve městě. A to jmenovitě tady (doporučuju ten s pečenou zeleninou <3). Do druhé ruky Ayran (nebo čerstvou ovocnou šťávu z granátových jablek, kterou mají u stánku vedle) nebo pochopitelně pivo, pro velkoodběratele a šetřílky Sternie za 80 centů (záloha na lahev a ranní kocovina v ceně), pro fajnšmekry můžu na základě pečlivé degustace doporučit Augustiner nebo Bitburger, a hurá k Landwehrkanalu, aka náplavce Kreuzbergu.

1920px-kottbusser_tor_panorama

KOTTBUSSER TOR, KOTTI (Wikimedia Commons, Boris Niehaus). Kromě kebabu je Kotti zajímavý panelákovou architekturou a vysokou kriminalitou. Jezdí tudy taky nejstarší německý U-Bahn, U1, který ale vede nad zemí (tedy jako normálně S-Bahn), a ve směru na Warschauer Strasse překračuje Sprévu slavným Oberbaumbrücke, který je zase hned u East Side Gallery. Jméno Kottbusser je historické, stávala tu celní budka na cestě na Cottbus, česky Chotěbuz, město asi 100 km jižně od Berlína, kde žili/žijí Lužičtí Srbové, tedy jedna z oficiálně uznaných menšin v Německu. 

Landwehrkanal, kousek od Admiralbrücke. Činnost, kterou na fotce provozuji, se hezky německy řekne „chillen“, a je to první nové slovo, které jsem se tu naučila (#vysokáškolaživota). 

No a přes Admiralbrücke se dostávám k dalšímu velkému tematickému celku, neboť konečně mám taky energii zase chodit běhat (a současně jsem rezignovala na čekání na pěkný počasí, protože to dřív přijde i Godot, než aby se v Berlíně trochu oteplilo). S tím souvisí tip na hudbu, která mě drží v tempu i když povlávám ve větru a kropí mě litry vody: ruská klasika. Slyším v ní takový invazivní podtón, který jako by mě ponoukal „ještě kilometr, ještě dva, toho si ani nevšimneš“ (říkám tomu taktika Jižní Osetie). No, kdyby někdo měl zájem, tak tady.

O práci vám nic nenapíšu, protože nesmím, ale dostala jsem od kolegů tip na výborný dokument o německé politické a mediální scéně, je to žel jen v němčině, ale kdo rozumíte, pusťte si to. Za několik týdnů mě taky čeká cesta s poslancem do jeho volebního okrsku, tedy 7,5 hodinová pouť vlakem na druhý konec země s pěti přestupy (takže pochopitelně nula příležitostí něco pokazit). Pokusím se někde splašit dirndl a splynout s davem.

  1. Parlamentní knihovna, kde jako „příklad toho, jak to má vypadat“ mají, ano, obraz Strahovské knihovny v Praze. 1:0 pro Česko (2:0 po započítání toho, jak vypadá Florenc vs. berlínský autobusák).
  2. Takhle si chodím po Bundestagu. A mrznu.
  3. Budova Axicy na Pariser Platz (hned u Brandenburger Tor), kde jsem se „pracovně“ přejedla kaviárem a přepila šampaňským. Budovu navrhl slavný Frank Gehry, a údajně „je to to nejlepší, co kdy vymyslel“. No zhodnoťte sami tu.

A trocha multikulti na závěr: komunisti na vysoké noze, synagoga a mešita.

Abych to tu mohla poznávat ještě víc a líp a jinak, potřebovala bych svoje kolo. To ale momentálně pořád zimuje v Prahe. Proto vyzývám všechny chtivé zažít výše popsané a víc (soukromá tour na kupoli, pro změnu od Normana Fostera! Když poprosíte, tak vás ušetřím i výkladu! Oběd u stolu kde hypoteticky dřív sedávala Merkelová! Má Adolf Hitler v Reichstagu stále svůj šuplík? A Jan Tleskač?), pojeďte do Berlína vlakem, a přivezte mi kolo! ♥ 

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s